Nelekejte se, dnes se nic nestalo, ale jedná se o historii již 74 let starou. Tenkrát Adolf Hitler připravoval své světovládné plány a málokdo si uměl představit hrůzu, která přijde. Prvním cílem jeho běsnění byli Židé, nejdříve ti němečtí a pak i v ostatních zemích Evropy. A naopak se našli i odvážní lidé, kteří se nebáli postavit na odpor a pronásledovaným pomáhali nejrůznějšími způsoby.
Naši žáci z Mlýnské školy v Mohelnici využili možnost a zúčastnili se besedy s přímým účastníkem událostí roku 1939, zachráněným dítětem, z Wintonova vlaku. Sir Nicolas Winton tehdy zachránil celkem 669 židovských dětí z území Československa. Mezi těmito dětmi s číslem 667 byl i brněnský Žid, nyní naturalizovaný Američan a dříve křesťanský misionář na Filipínách, pan Tomáš Graumann. Dnes je panu Graumannovi již 82 let, a i když má nárok na zasloužený odpočinek, je nesmírně vitální a nevynechá jedinou možnost, aby živým vypravováním seznámil žáky se svým pohnutým osudem. Kdykoliv přijede z Ameriky do České republiky, pořádá zajímavé besedy spolu se svou ženou Caroline, kterou potkal na misijní cestě na Filipínách.
Přes židovský původ jeho rodina aktivně nepraktikovala židovské náboženství. Bydleli v Brně a žilo se jim vcelku dobře. Bohužel se blížil rok 1939. Teta pana Graumanna naléhala na jeho rodiče, aby s ní vycestovali do Austrálie, protože v Evropě jim hrozí smrtelné nebezpečí. Rodina však nedokázala všechno opustit a zůstala v Československu. Tenkrát byl pan Tomáš Graumann sedmileté dítě a těžko chápal věci jako projíždějící tanky či vojáky na motocyklech se sajdkárami. Velký zlom nastal toho dne, kdy mu maminka dávala do ruky nějaké papíry a na krku měl pověšenou ceduli s velikým číslem. Plakala a pomáhala mu do vlaku, který jel až do Skotska. Byla to jeho poslední chvíle s maminkou. Celá rodina později zahynula v koncentračním táboře. Jen on jediný se zachránil. Jeho bratr byl v té době nastydlý a měl odjet až příštím vlakem. Bohužel mezitím Němci uzavřeli hranice a žádný další vlak již nikdy nevyjel. Pan Tomáš Graumann byl mezi posledními dětmi, které se povedlo Siru Nicholasi Wintonovi zachránit.
Od konce druhé světové války uplynulo již 68 let a mezi námi žije čím dál méně očitých svědků. Jsme vděčni Tomáši Graumannovi a jeho ženě Caroline, že dokáží žákům přiblížit zajímavým způsobem druhou světovou válku a že žáci na vlastní oči mohli poznat zachráněné „Wintonovo dítě“.

Mgr. Lýdie Špániková