V pondělí 12. 10. jsme se se žáky, kteří si v 7. třídě jako druhý cizí jazyk vybrali němčinu, vypravili na Divadelní expedici do Drážďan. Naše škola již několik let spolupracuje s Goethe Institutem v Pardubicích, který každoročně tuto akci pořádá. Žáci shlédnou ve Státním divadle Drážďany divadelní představení, které je adaptací knihy, zadané v předchozím školním roce v soutěži „Čtení v německém jazyce – Bücherwurm“.
V letošním roce jsme měli příležitost zhlédnout adaptaci románu Wolfganga Herrndorfa Tschick, v němž autor líčí osudy ze života čtrnáctiletého Maika, kterému pro jeho podivínství nikdo ve třídě neřekne jinak než Cvoky. Maika nečekají zrovna zábavné prázdniny – matka odjela na „farmu krásy“, ve skutečnosti do protialkoholní léčebny, otec na „služební cestu“ se svou sexy sekretářkou. Maik se znuděně potlouká po vile svých rodičů, bezcílně bloumá periferií Berlína a sní o krásné spolužačce Tatjaně. Dokud nepotká excentrického Čika, syna ruských Němců – navrátilců z Ruska, podnikavého spolužáka, který rozhodně není vzorným příkladem integrace do německé společnosti. Čik si s ničím neláme hlavu, má pořádnou dávku odvahy i drzosti a v každé situaci si ví rady. Navíc disponuje ukradeným autem – Ladou – kraksnou, co se sotva drží na kolech. A tak se tihle dva ztracenci vydávají na cestu napříč východním Německem, směr „Tramtárie“.
Hru žáci zhlédli v německém jazyce s českými titulky, provázely ji výbuchy smíchu i hluboké mlčení, diváci byli vtaženi do děje a téměř si neuvědomili, že se mluví jinak než česky. Výkony herců byly strhující, po představení s nimi žáci navázali kontakt, vyfotili se s nimi, nechali si podepsat vstupenky.
Zbývajícího času jsme využili k procházce po historickém centru Drážďan, která začala v Novém městě prohlídkou Kunsthofpassage vytvořené podle návrhu rakouského architekta Hundertwassera. Drážďany bývají často nazývány Florencií na Labi a to především díky nádherným barokním stavbám. Většina města včetně historického jádra byla při ničivém bombardování spojeneckým letectvem v roce 1945 zničena, drážďanským patriotům se však povedlo nemožné a dnes opět můžeme obdivovat majestátní paláce a kostely. Na naší procházce jsme zavítali k Semperově opeře, podívali jsme se do Frauenkirche, což je skvostný luteránský kostel, který byl za války kompletně zničen náletem a roku 2005 se opět otevřel veřejnosti. Na mostu přes Labe jsme žasli z úchvatného výhledu na Brühlovu terasu s přístavišti a parníky v popředí, zhlédli jsme Hofkirche, zastavili se u sochy Zlatého jezdce saského kurfiřta Augusta II. Silného, u Nové radnice si někteří koupili pohlednici a přes areál Zwingru, který vznikl původně jako výstavní palác Augusta II. Silného, který se chtěl přirovnat k francouzskému panovníkovi Ludvíku XIV. sídlícímu toho času ve Versailles, jsme se vydali k autobusu. Komplex se skládá z několika budov a nádvoří obehnaného zdí s vyhlídkovými terasami, v jehož středu prýští gejzíry ze čtyř kašen. V areálu Zwingru se nyní nachází věhlasná Galerie starých mistrů, expozice porcelánu z blízké Míšně, Matematicko-fyzikální salón plný cenných vědeckých nástrojů nebo sbírka rytířských zbraní a brnění zvaná Rüstkammer.
Zpáteční cestu nám zpestřila spousta komentářů a historek z neobyčejného dne v neobyčejném městě.
Pavla Šubrtová, Jolana Winklerová
